Zázrak jménem Marcelka

    Když jsem byla na přednášce pana profesora Petera Staňka, kterou pořádal náš spolek Skoola Vědomí Života v Pardubicích. Prvně jsem se na nádraží potkala s kolegou ze spolku, radši jedu hromadnou dopravou, když to je možné a je to pro mě výhodnější, než když jedu autem. Přednáška byla bezvadná a tady se můžete kouknout na samotnou přednášku. Po přednášce mi ten stejný kolega říká, že máme odvoz a kouknul se na paní, která tam stála tak trochu ostýchavě stranou.

    Po rozloučení jsme šli všichni tři k jejímu autu. Než jsme došli k autu, tak se nás Marcelka ptala, co děláme, tak jsme jí odpověděli. Její reakce na to, že jsem čarodějka, byla naprosto luxusní, ani se nedá popsat, jak se rozzářila a vyhrkla:" Jů, já si konečně přitáhla čarodějku. Myslela jsem si, že to musí být nějaká důchodkyně."

    Celou cestu jsme si povídaly a téměř jsme nepustily Ráďu (tak se jmenuje kolega) ke slovu. Od té doby si píšeme denně a je úžasné sledovat její probuzení k vědomí a jak frčí ve svém zlepšování se.

    Toto mi napsala dneska: "Jsi můj životní mezník, můj život před tím a můj život s sebou. Dřív jsem měla problém udělat pletený cop Verče a teď si ho udělám i sobě na hlavě. Naučila jsi mě věřit sama sobě. Úžasný dar."

   A já jsem hrdá na to, že si Marcelka vybrala zrovna mě.

   Marcelko, jsem na Tebe pyšná, jak se zdokonaluješ. Děkuji, že jsi a že si mě pustila do svého světa.