Klid

   Ahoj!  Přeji krásný den!

Už celkem dlouhou dobu říkám, že jediné po čem toužím, je v klidu a pohodě žít. 

Chtěla bych se pochlubit s tím, co se mi stalo. Měla jsem teď hodně náročné období. Na půl roku jsem se odstěhovala ze svého domova k muži, do kterého jsem se bláznivě zamilovala. I když se mi tam zrovna dvakrát nechtělo, ale nechala jsem se ukecat, že tam nemůžu být, protože to musí celé rozbourat. A to jsem ještě 7 týdnů bydlela u kamarádky, protože soužití s tím mužem bylo nahoru dolů. Dělal něco, co jsem nedokázala přijmout a začala jsem dělat blbosti, no a naše soužití šlo do kopru… Po těch všech peripetiích jsem se vrátila domů. Celá nadšená jsem věřila tomu, že se vrátím a budu tady mít klid. Venku klid je, ale ve mě byl takový neklid, že jsem to vysílala ven, a taky se mi to vracelo. Až včera to vyvrcholilo. Vyvrcholilo to tím, že mi dost nepříjemným tónem řekl: "Přestaň lhát, přijedu, chytnu tě za boky a budeš v prdeli." Nezbylo mi, než to odsouhlasit. Začal můj vnitřní rozhovor sama se sebou: " Tak co, pořád tě tohle ještě baví? Jak dlouho jsi se snažila změnit vztah s mužem, kterého miluješ a on tvou lásku vlastně neopětuje? Je to prostě tak jak to je! Ten váš vztah nevztah se takhle nezmění. Už to trvá příliš dlouho! Tak co s tím chceš dělat dál? Když jsi se jednou dostala do toho svého vnitřního klidu, i když to bylo nevědomě, tak to musí jít znovu!" Taky jsem si v ten moment uvědomila, že to přijetí někoho druhého vůbec nebylo o tom, že já nepřijímám jeho, nebo že on nepřímá mě. Ale bylo to o tom, že jsem si neuvědomovala, že já sebe sama nepřijímám takovou jaká jsem.
A je úžasné, jak funguje synchronicita. Začala jsem si psát se spolužačkou na toto téma. Já: "Teď jsem si říkala: "Proč já se v tom, sakra, pořád pitvám. Tak jsem si pustila nějaká videa a je mi líp. To, že Romana miluju, nezměním, tak co teď s tím? 🤔"Spolužačka: " A v čem se pitváš?? Co vlastně potřebuješ vědět abys byla klidná??"Já: " Ve všem, v podstatě hledám problém na každé řešení. A co potřebuju vědět? Jak se vědomě dostat do svého klidu i s Romanem? A když už se tam dostanu, tak jak si ten stav udržet? Jak poznat, když mě odtud Roman nebo i někdo jiný začne vytahovat?"Do toho mi zavolala kamarádka Týna, která mi poskytla azyl na 7 týdnů. Tak jí říkám, o čem si s ní píšu. Zeptala se mě, co s tím chci dělat. Tak jsem jí odpověděla: "Nic, nehodlám s tím dělat vůbec nic. Jestli ke mně mají přijít informace, nebo se to má nějakým způsobem vyřešit, tak se to vyřeší." V ten moment se ve mě rozlil nádherný klid a hned mi naskočilo, že do svého klidu se dostanu přes "já jsem" a to je vlastně jen pozorvání vlastního dechu. Sranda je, že tohle jsem učila v tom klidu ostatní. 😀 Teď ještě si hned uvědomit, když mě někdo bude chtít vytáhnout a když už se to tomu někomu povede, tak si to uvědomit a s láskou bez mrskání se a vyčítání si, že jsem selhala, se tam prostě vrátit. 😊Chce to být trpělivý. 🙂